Jak zlatem zkropeny,
lesknou se vrchy,
žlutými kvítečky
zrající prchy.
Květinky zářivé!
V lék uchystány,
koho as palčivé
zhojíte rány?
Či ruce dělníka
v bolestné zněti,
zraněné při práci
pro ženu, děti?
Či v boji krvavém
vojína – reka,
jejž doma toužebně
matička čeká?
Ach, kdo ví, pro koho
v dalekém světě
úleva skrývá se
ve vašem květě!
Žel jenom, květinky!
ku lidstva vděku,
že v srdce zraněná
nemáte léku.