A tak, kde jsem růže sázel – vzešlo jenom trní,
kde sil jsem zrní – jenom plevel bují,
kde jsem srdce hledal – našel ještěrčí jen sluji.
Ach můj Bože, ach můj Bože,
až mi z toho hlava stará,
až mi z toho brní!
Kde jsem smích jen čekal – dítě hlady vrní,
k studánce ret nahnu – jed v ní jenom srší,
kde jsem k slunci vzhlédl – ve zrak mi jen prší.
Ach můj Bože, ach můj Bože,
až mi z toho hlava stará,
až mi z toho brní!
Tam, kde plevel a kde vřes jen krní,
tam pode zdí, o můj Bože, stav tu kletbu,
ať můj popel aspoň příštím,
lepší než mně vydá setbu!
Ach můj Bože, ach můj Bože,
zdaž tam také hlava stará,
zdaž tam také brní!?