Prší dnes jemně
tichounce, tiše
do okna mého.
Boží jak ruka
smutek když píše
tichounce, tiše
do srdce mého!
Rythmem svým sladkým
kolébka tiše
zpívala píseň,
štěstí jak dýše
do srdce mého.
Stýská se, stýská,
zrak můj teď maně
roveček hledá
v dáli, v dáli, veliké dáli...
Všechno kdys usne,
všechno se hojí,
usnulo štěstí
v kolébce Tvojí.
Všechno když usne,
žal proč se vrací
z kolébky malé?
Kolébka prázdná,
tichounce stojí.
Štěstí z ní létlo,
štěstí tak malé –
zabýt proč nelze? – –
Půjdu je hledat
v dáli, v dáli, velikou dáli...!