Já odešel – Tys plakala,
o moje zlaté dítě!
Kéž bych Tvůj osud tkáti směl,
já utkal bych ho do perel
a v samé zlaté nítě!
Ó žel, ó žel,
do démantův co, do perel,
když slz Tvých drahokam
já nesetřel!
Jaks plakala, má světice!
Co trpí, vím, Tvá duše,
však věz, já dvakrát tolik protrpěl:
i Tvůj já se svým nesl žel
a mrak před Tebou zřím v tuše!
Ó žel, ó žel,
že v líc, v níž jenom lesk perel
by skvíti měl,
tak často v ní jen hořkých slzí plam
se pozaskvěl!