Proč jsi, proč jsi odešel,
hošku ty můj zlatý,
tatíček Tvůj osiřel –
není kdo by podepřel,
kdo by duši posílil –
ručkou vlídnou pohladil
vrásky tvého táty!
Jsem teď jak ten sirotek
bez otcovské chaty,
není kdo by rád teď měl!
Každý sporý na pocel!
Sirá, smutná, bez jasu
jest ta cesta poslední
k rovu tvého táty!
Nenech mne zde sirotou,
hošku ty můj zlatý,
zavolej, ó zavolej,
tam kde jas, kde úsměv jest,
k bílým světlům věčných hvězd
duši svého táty!