Ty lásko mého dětství,
kde dřímeš dnes?
Dnes rád bych k snům tvým čistým
svou duši vznes!
Ne k těše – muk již vrchol,
já snes již cokoli,
co v nitru mém, již pro svět
ni pro mne nebolí!
Ať zašla jsi již ve tmy,
ať zrak tvůj perlou zvlh,
svou ruku dej mi ve snu
a v kalu mlh,
svou dlaň mi podej měkkou
ne shladit žal,
však vzpomínkou svou čistou
s mne smýti kal!
Ty dítě jasných krajů,
ty nejčistší můj sen,
té noci u mne prodli,
než přijde rmutný den!
Ty lásko mého dětství,
za velkých těchto chvil
k mým dětem aspoň ve snu
se s čistým čelem schyl!
Buď andělem jich sirých,
je přiviň na svou hruď,
ty ve snech jejich aspoň
jim čistou matkou buď!