Má duše, ta tiše tak usíná již –
– vy po špičkách choďte mi jen! –
ji odletět nechte! Nač bolu nést tíž? –
A slední mi nerušte sen. – – –
Ó dětí mých slzy a strhaná tvář! –
Leč oko se zavírá, tichne jich hlas. –
A duši mou veliká zalévá zář:
již světélko bludné splyň v jas! –
A po špičkách, dětí ať neruší den! –
tak duše má odchází plachý jak sen –
– vy po špičkách! tišeji, tiš –
– a okno jí otevřte již! –