Iljuško můj zlatý,
jenž jsi zemřel za nás
a za spásu moji...
dušička Tvá všude
ovívá mou mysl,
každou ránu hojí!
Smrtka semkla rty,
dřív než k tatíčkovi
mohly zajásati:
kudy kráčím všude,
slyším však teď hlas tvůj
k sobě šepotati!
V matičky Tvé vzdechu
slyším Tvoji duši,
a kde stromy pláčí,
mluví z jejich šumu –
Tvá to duše zpívá –
jásá-li zpěv ptačí...
Klekání kdes zvoní –
svatým tím i zvukem
hlas Tvůj mluví v plese:
Zvony zvou Tě za mnou,
tatíčku můj zlatý:
brzy shledáme se!