Kdes v dáli štěká pes
tak teskně, šíleně,
a v duši moji vnes’
jen sny a vzpomínky
na trochu zeleně,
na rodnou ves,
kde štěkem huňatý
mne vítal pes.
Tak jdu, bych někde kles
na pusté ulici,
v svém nitru hlad a kal
svých přátel na líci!
A náhle stesk mne jal:
jen zavřít zrak a spát,
ó spát, a spát a spát –
ne zde a ne kdes:
v tom koutku ztraceném,
kde tlí a práchniví
náš věrný pes!