Ač v mlžné dálavě
ty noci jásavé,
kdy jsem Tě líbal,
kdy jsem Tě měl, –
jak pro ně dnes
v vzpomínce jediné,
mé dítě blažené,
mé dítě ztracené,
jak pro ně dnes,
když hudby zněl ples,
srdce mé jásalo,
srdce mé plakalo,
duch můj se chvěl!
Noci ty jásavé
v mlžné již dálavě,
na věky ztracené
na věky ztraceným
vrátí nám jen
vzpomínka zoufalá,
zoufalých sen – –