Raděj ať strázní jdou, nežli jdou v hříchu,
raděj ať na boso v hluchém než pychu,
raděj ať kulím prs nastaví, nežli by klekly,
raděj spěj nad hvězdy duše jich, v kal než se smekly!
Srdce jich zůstaň květ bílý –
než být ten potřísněn, žár ať ho spálí!
Bože, jen nedej, by tolik, ó tolik
jak tatík jich nešťastny byly –
Nežli kal na čele – zlata kal v dlani,
z rovu jich vzklíčí ať světlý a milý
zmučených duší květ bílý – – –