Z naší vsi vyštváni byli jsme v svět –
– s rodiči kráčel jsem, slední kde mez.
– Ohlédni, synku, se naposled zpět,
krov náš kde byl a kde les! –
– Ohlédni! – Synek však nevzhléd’, jen kles’ –
na mezi kles – ó dětských těch běd! –
studem jen skryl svou líc v kvetoucí vřes –
– vyplakal duše své hořko a jed.
Vracím se zlomen – ač vzdoren a klet –
na mezi u cesty – nevěřte dnes!
dítě kde plakalo, hořký jen květ:
dětské té bolesti kořínky – ples
žádný již nevyrve, nezhladí svět!