Jeptišce, jež byla by málem pro mne zemřela.

Pepo milá! Pepo sladká, byla bys i život dala! Však jsi chtěla přece za něj polibky a lásku moji! –

abych líbal, líbal, líbal – abych líbal, šeptal: Zbožňuji Tě, mám Tě rád! Za polibek, vášeň moji

byla bys i život dala, beznadějné lásce naší, život dala, duši svoji! Angelino, tichá sestro,

oči Tvoje vstříc mi plály, vstříc mi plály. – Bez polibků, bez objetí sklonily se rety k sobě –

šeptaly si vstříc a plaše, šeptaly si vstříc jen sladce bez polibků – – Byla bys i život dala

bez objetí, bez polibků za můj život sebe v obět! Tak Tvé oči v šeru plály, tiše plály,

v mlhách když jsi odříkání mizela, se za mnou ještě usmívaly tiše, sladce...

Pepo sladká: „V objetí Tvém zemru ráda,“ šeptala jsi! Angelino, tichá sestro, „Zemru ráda bez objetí,

bez polibků,“ šeptala jsi. A já líbám duši Tvoji, tichá sestro Angelino, duši Tvoji, ruce spjaté. –

A kudy půjdu žití vírem, volat budu: Angelino! – – A když vzkypí v orgji víno, šeptat budu: Angelino...

Květy až i na mém hrobě ať mi šepcí: Angelino...