Její matičce.

Drahá ach matičko drahého děvčete, – bychom se dostali, vím to já předobře,

to že Vy nechcete! Matka má Aničce křížky tři dělala, hříchem ač láska má, –

v Anči to štěstí mé rty svými žehnala! Matičko Anči mé, byť Jste nás plísnila,

ruce Vám líbám přec: bílé to dítě Jste pod srdcem nosila... Matičko Anči mé,

byť Jste nás kárala, ruce Vám líbám přec: tu duši bělostnou Vy Jste jí, Vy dala!