Kde květy rozkvětly,
mně vůní vlasů Tvých dýchaly!
Kde ptáci se rozpěli,
Tvé jméno zpívali,
Tvé jméno zpívali!
V korunách našich lip
důvěrné šumění,
zda sladčej’ kdy znělo mi
než s ňader Ti klesnuvší
košilky šustění,
přesladké šustění? – – –
Kde ptáci zpívali,
jen Tobě zpívali,
kde duše nevinné
jen teprv toužily,
nad Tvojím triumfem,
nad blahem Tvým,
jásaly, jásaly,
vzdechy a výkřiky
Tvými jen jásaly!
Mé dítě toužené,
mé dítě blažené,
mé dítě z rosy jen,
z paprskův utkané,
mé dítě vášnivé,
i k slzám tesklivé,
ať květy Tě líbají,
ať květy Tě laskají
i ňader Tvých hebký sníh
za nocí touživých! –
Nikdy se květ a květ,
nikdy se pták a pták
a rosa s poupětem,
jak my dnes líbali!
jak my dnes líbali!
Jak naše polibky
k blankytu jásaly!...