Ticho na moři, hluboký klid,
vlny si ulehly k snění,
cítíš jen vánek přes vody jít,
plachet zříš lehounké chvění;
v západu dalekém krvavá zoře
zanikla nadobro v hlubinách moře,
v blankytu první hvězdy teď svit
matně se kmit.
Ticho, tak ticho! – – Duše, co sníš
v chvíli té svatého klidu? –
trudů svých, smutků zapomeň již,
zapomeň dnů těchto bídu!
Ticho na moři je všedního žití,
hvězdy tak smírně vstříc s výšin ti svítí,
svět mizí v hloubkách níže a níž – –
nebe je blíž!