Stínem i jasem,
světlem i tmou,
klamem i nadějí
dny naše peřejí
žití se dmou.
Hned tvoji duši
pronikne žal,
hned se v ní uhostí
paprsek radosti,
v šeru jak skal.
Věčná tu různost,
věčný tu taj!
Hned pouští zdá se ti
svět ten – a v zápětí
mníš, že to ráj!
Hned najdeš růži,
hned najdeš blín, –
hned jas tě rozruší,
hned padne na duši
temný ti stín.