Ach, mít se rádi, rádi do skonání
a celý život býti sobě vším –:
ty duši mé jas, blaho, požehnání,
já věrným druhem tvým. –
Ach, býti vždy tak důvěrni, tak prosti
a pochopit se zcela navzájem,
znát omluviti chyby, cenit ctnosti,
být silni v citu svém!
A svorně jít vždy radostí i trudem
a mimo sebe nehledati nic – –:
rci, dítě mé, zda v tomto žití chudém
naleznem’ štěstí víc?