Nelze, nelze šťastným být,
jakby si to srdce přálo,
nelze, nelze často mít
ni to málo,
nelze, nelze z toho žíti,
pro dny příští uchvátiti,
co nám srdce blahem nítí –
nelze pro vždy šťastným být!
Nelze, nelze upoutat
prchající blaha chvíle,
nelze vždy kol zříti plát
růže bílé,
nelze paprsk v jeho chvění
zadržet ni okamžení,
předstihnouti předurčení – –
nelze blaho upoutat!
Vždy tu vyšší vůle hlas
znívá v naše tužby, v přání,
vládne nám a vede nás
hvozdem, strání,
vždy tu Někdo, dál jenž vidí,
mlhavé než oko lidí,
jenž ty všecky tužby řídí
v harmonii plnou krás!