Monotonní, starý zpěv
den co den mi ve sluch tryská,
den co den mou dráždí krev
splav, jenž syčí, hučí, výská.
Monotonní splavu šum
noc co noc v můj pokoj znívá,
do mých snů a do mých dum
jednotvárnou píseň zpívá.
Jakoby mi říci chtěl
monotonní zpěv ten starý,
že to vše, zač v boj jsem šel
nítě duši v divé žáry,
že ten život kol a kol
vždycky táž je stará píseň,
kterouž věčně pláče bol,
věčný lidský rmut a tíseň – – –
Monotonní splavu šum
noc co noc v můj pokoj znívá,
a do mojich snů a dum
divný smutek žití splývá...