Chtěl bych tam být, v tom ráji,
daleko lidských cest,
kde nezřít v širém kraji
ponuré valy měst,
kde zloba ptáka v letu,
ni sny nic neruší,
kde s písní vůně květů
jen kane do duší.
Ó tam, kde u potoka
ve květech Něha sní,
kde mládí sladká sloka
se spřádá do básní,
kde vše, co plá kol, cítí,
jest jednou básní jen, –
ó tam, tam chtěl bych sníti
nejsladší lásky sen!
To s tebou, drahé dítě,
chtěl bych tam šťasten být,
kam laňka na úsvitě
bez bázně chvátá pít,
kde voní luh, pták jásá
slunečním ve třpytu,
a věčně mladá Krása
sen spřádá v pažitu.