Rozlehlý statek, v stájích temní vranci,
skop kadeřavý, lkaví holubi,
kol sýpek vítr zpívá ministranci,
že vášeň srdcí světy zahubí.
Té písni dlouho nikdo nerozumí,
neb všecko krev a všecko květ a smích,
tradice věrná vezdy křídlem šumí,
při polibcích i porodech a žních.
...Až hyne zeman, v černý brloh sveden,
v oparech líhu hnusně blábolí,
a paní hubená a chladná jako leden
šílenstvím plní žírné okolí.
Až děti zpustnou jako plody lesní,
jež mimojdoucí krmí vlčice,
se shrbí věž, v svou záhubu se vesní
a lůžka shnijí, k všemu mlčíce.
Až v briganty se služebnictvo změní,
okrsek valný v houštích obsadí;
kdys do skal vjedou kupci unavení
a nikdy zpět... a krev to prozradí...
Až dojde diktát od vladařstva země,
že za plen padli kupci znavení,
ať schytáno je všecko statku plémě
a zahladí se dvorce kamení......
Rozlehlý statek, v stájích temní vranci,
skop kadeřavý, lkaví holubi,
kol sýpek vítr zpívá ministranci,
že vášeň srdcí světy zahubí.....