Vše ve tmách už, co mělo srdcem chvíti,
co mělo dáti cévám nápoje,
a závoj duše chladný průvan cítí,
jenž prošel, slídě, prázdné pokoje.
Či zbylo víc? Kouř z uplynulé lodě,
a vody zvěst, že lod je v daleku,
tam za korály kdesi na svobodě,
jen tento kouř se lísá k člověku...
Jen ve snu chví se barva krásné vlajky,
jak ztrácela se do snivosti let...
Mdlým hlasem skončen příběh smutné bajky,
lod věčná pryč a kouř se vrací zpět...