Zůstaneme sobě věrni
v temné knihtiskařské černi
do těch hrdel svých,
pozvednou se rabi bídní,
přejde pak gemütlich Vídni
škodolibý smích.
Máme oheň v pěsti, zraku,
přes mrtvoly Vídeňáků
mužem jíti v před.
Život za umění slova,
za Shakespeara, za Čechova
chceme dáti hned.
Ubrali nám jako rabu
z kulturního toho žlabu
sousto po soustu;
zranili nás, čest nám vzali,
z našich ran se nyní valí
strouha inkoustu.