Juž bylo dávno „Ite, missa est“,
třepotné svíce juž jen živořily,
mí lidé rozešli se v klikatiny cest,
jen vůně rouch a paramentů zbyly.
Nehybné stály svaté korouhve
kol směle vymrštěných sloupořadí
a anděl spínal tiché ruce své
v svém příliš brzo sesmutnělém mládí.
A jiný pozón měl, jenž zkamenil mu v dlani
a fanfáry ni dechu nevydal,
a jiní kytary. Orchestr smrti mučeníkům v spaní
bolestné oči tichem přivíral.
Mne z temna lodi Kristus očaroval
prázdnými víčky, přes něž padal vlas,
a oblak draperie temno opanoval
smutečně černý s bílým „Charitas“.