Nad hvozdy hraničné se tmaví ptáci brali,
v předzvěstné haslo nebe záplavě,
vír bubnů jdoucích hord sem slábnoucí šel z dáli
a blížil se a ztrácel klamavě.
Klín opuštěných vsí jak bitviště byl tichý,
pláč zadržený u chalup se chvěl,
vylétly odkuds smolné k nebi víchy,
dvůr čísi vzdálen svící vyhořel.
...Zlý noční požár... Černo bylo, hlucho,
bděli jen lidé u mdlých kahanců
a občas zlekaní ven vyklonili ucho:
Přes hory táhla píseň vyhnanců.