Pláč oveček už k domovu se béře,
zpozděná panna snímá závoje,
kmen temné síly zatarasil dvéře
u posvátného její pokoje.
Chvoj silně voní noční sakristií,
zpozděné dítě, podušky své stel!
Gloria krve mužská srdce bijí,
pod každým oknem posel Gabriel.
I tobě snese: zdrávas, panno blahá!
(Pláč oveček se vrací k domovu...)
Svlec úběl těla, neuvítáš vraha,
leč mužskou tíž pro krve obnovu!