Když v bezvědomí horkých, vonných lázní
se přibližuje Smrti majestát,
myšlénky kalné jako tiší blázni
blábolí ve vás táhle odevšad.
Blábolí tiše, jakoby se báli
tón rozkolébat starou komnatou...
Tu ženu, již jste svatě milovali,
cítíte dřímat na rtech přissátou.
Každičkým hnutím může procitnouti,
var krve mé jí neklid působí...
Ustaňte ťukat, skrytí lýkožrouti!
Vyžeňte echo cizí osoby!
Umlčte vodu, která časem skrápne,
pobledlým leskem v páře zasvítí,
jen horké ticho smyslné, až trapné...
tak s touto ženou chceme zemříti!