To otevře se brána nejprv jedna,
z ní holubička bílá vyletí,
v kraj rozlije se drahá vůně medná
a v šíř a v dál pak bude viděti,
jak horizont je zulíbaný zemí,
jak mocné řeky divná čeří slast.
Hodina tato hmotnost odejme mi
i budu bělet, v obláčku se třást.
Pak další brány zotvírany budou.
Van smrti bledé kolem poplyne,
mé mluvy zalkne abecedu chudou
i zhyne vše a všecko pomine.