Víc setmělo se... Přišla Meluzína,
podivně kvílíc navštívila domy,
jdouc děsit nemocné po chodbách ruce spíná,
studené ruce nad hlavou si lomí.
Byl plavý večer. Dlouhým koridorem
ve starém domě přecházel jsem sám,
do sebe vkleslý v přemýšlení chorém
jsem vyslechl, jak vítr zpíval tmám.
Až k půlnoci, když ještě narost’ v síle
a bil svým pláštěm v sloupy, o domy,
na konci chodeb v mrtvé říze bílé
jsem potkal svoje Svědomí.