Nejistý úsvit byl: ni modro, ani mlha
a nic jsem neviděl, zda obloha se kalí
šedivým mléčnem, nebo zda se trhá
par řídká opona před vstupem slunce z dáli;
ni modro nebylo a ani ranné chladno.
Tak hladil vzduch jak někdy v koupeli,
v níž vodu necítit a ve které je snadno
bez smyslů ležet, zemřít, chceme-li.
A lidé spali necitně pod strážním ještě krovem,
v mrákotách snů se dosud chabě vlekli,
vše bylo hluchem přikryté, co životem my zovem,
jen vody, které neusnou, tu kolem zvolna tekly.