Vrátil se koráb dávno oplakaný
dnes ze zajetí nahých netvorů,
ve městě přístavním táh’ hlahol na vše strany
a nocí ploulo množství praporů.
Processí díků vyšlo z kathedrály
ku tedeum u věčných, černých soch
a gloriety všemi zvony hrály,
šly matky s rozenci a každý dal, co moh’.
Noc indychová opustila lůže,
vzbuzené záře okna zalily
a s balkonů se sklonily rty, ruce, loutny, růže
a smyslné a vroucné profily.
A zachráněnci ovinutí dýmy
laurové snítky vzali na čelo,
pod stromy rozkvetlé šli s milenkami svými
a moře shovívavě hučelo...