Tedy, žij dobře v chladu vod,
v polotmě olšin v zpěvu hnízd,
vzpomínky na tě co doprovod
přes celou pouť si budu číst. –
Já nevím, kdo mne pohostí,
a nevím, jak se vymluvím,
že zrak mám plný úzkosti
a oči s bělmem slzavým.
Já nevím, jak to vysvětlím,
proč opustil jsem všecko
a schýlen k cestám propadlým
jsem zabloudilé děcko...