Tu králův Paleček, kmit kaprice má v kroku
a stár je deset, nebo dvě stě roků.
Jde rovnou k míse, vybírá a hmatá,
až králi chví se hlava kudrnatá.
„Což, pane králi, chabá krmě věru!
Z husí a kuřat rajky nevyberu.
Krad hofmistr a kuchaři jsou kluci!
Straš, pěkně prosím, černou exekucí!“
A hovor jde tak jako voda v řece:
„Já, svatá Blanko, miluji vás přece!“
„Ač mně, chevalier, ač mně chybí víra,“
(páv nádhery svůj luxus rozestírá
a smíchem chřestí náhrdelce slečen)
„já rovněž toužím, buďte ubezpečen!“
A hovor jde tak jako v řece voda...
Šerm půtky dvorné klaní se a bodá
a sousta dusí, pijanům je blaze...
Žert kluzký vrhá popa do nesnáze,
že v stáru žebře: bože, promiň slečně,
náš slitovníče, dnes jen, výminečně!...