Ta žena, k níž jsem připial život, má rusé vlasy jako len,
je prostá, zdravá, otevřená a jasná jako boží den.
Má těžký krok a silné ruce a měkký, vláčný pohyb řas,
však projev vášně, překypí-li, jí tlumí hrubý, suchý hlas.
Je zvážnělá, má názor střídmý a neschopna je veselí,
a v jejím oku obrazí se tiš večerů a nedělí.
Snáz hoře nežli štěstí snese, spíš krev než víno bližší jí
a denně hlty hlubokými kvas těžké práce upíjí.
Je požehnaná sama v sobě. A požehnaná pro cizí.
Ta žena se lnem rusých vlasů snad zemře, ale nezmizí.