Zní od cisteren plachý oddech volů,
ve světlé noci vody vzmach a spád,
stráž smutná míří nahoru a dolů
a houkne zdlouha jednou, jedinkrát.
Je smilná noc, řev dálek v duši bodne,
nesmírný šílí hvězdný chorovod,
jde patriarcha k těžké ženě plodné:
jak písek v moři rozmnožím tvůj rod!
Chví přezný stan se blaženostmi těla,
mdle stýkají se traviny a kře,
noc smilná je a tichem zcitlivělá...
A – věčný bože – Hagar v poušti mře...