Tušení hrozné zmocnilo se duše,
jako když v lesích průvan náhle vstane,
jako když někdo s poselstvími kluše
ze smutných panství v tmáně ulekané.
Jako když všecko závory se zbaví,
zradí se všecky temné podkopy,
jako když nohsled valem rozestaví
kolem mne svoje zmlklé pochopy.
Jako když věštba kosmická se blíží,
zarazí dechem všecka kyvadla,
jako když v noci ze všech vzplane chýží
věřící víska hordám propadlá.
Jako když hlídku v zámku osamělém
ťukání tenké na zeď poleká...
„Otevři brány, slovo už je tělem,
jsem Odměna a Sfinga bezvěká...“