Já nad hlavou měl horské lesy šumné,
jichž vůně těžká jako balsám byla
a tiché květy v trsech stály u mne,
jich vanoucí mne omdlívala síla...
Sláva tišin... Ševelivé v klenbách znění...
Míst opuštěných vigilie stálé...
Jsem vzdálen života a blízký stlení,
v němž hyne mech kol v plochy učernalé,
v němž plazivé i zhynou kořeny
a navršené, bledozlaté listy...
Juž se vším nevlídným jsem cele smířený
a v citech čistý, čistý...