Ve vlnách trav, kde hořké vůně mámí,
ve světle opojném, kde jubiluje s námi
dnem zpitý hmyz,
ve chladu vod, jež z hrudi skal se derou,
jak zadýchána mlhou lesů šerou
zde byla bys.
Zde byla bys jak ženka s věncem jmelí
a žhoucí máky temně by se rděly
na ňadrech tvých,
jak fantóm sladký mihla by ses lovci
a zněl by v pausách mezi zvonky ovcí
tvůj zdravý smích.
Tu zkvetla bys jak mocný výkřik žití,
dnes večer moh’ by milencem tvým býti
Faun, nahý bůh
a mladost tvá, s ní touha všecka bílá
by okamžikem hojně zaplatila
svůj dávný dluh.