Žil rybník pust a nehnul vodou temnou,
jak drahý přísvit v prstenu se leskna
a lesní echo pořád bylo se mnou,
i všecka jeho zádumčivost teskná.
Tu prosím býti zbaven svého těla,
v řeč jiné země mysl má se vesní
a všechen cit by obětovat chtěla
pro dutý nářek holubice lesní.
Tu žádám si být sproštěn svojich pudů,
jak lupen tenký pramenem se plavit
a jako kámen tiše trčet budu
a v němosti své smrt svou blahoslavit.