Très amusant je konec boje,“
děl jeden ze čtyr, špoule ret.
Mdlé bylo světlo předpokoje,
kde čtyři hráli kvodlibet.
„A vzácný takt, s nímž povždy hráte,
jak souhráče si nakloní!“
Tak pletli páté přes deváté
ti čtyři staří patroni.
I bylo šero. Šero bylo...
Jich mluva hebka nadmíru...
Pár prstů v sále udeřilo
na bílé zuby klavíru.