Rejthaři krále sličné koně měli,
přec udusili rájů travičku,
pod jejich kopím rány červivěly,
jed naplňoval žhavou šavličku.
Rejthaři krále smutné srdce měli
pro nejparnější ze všech řemesel,
byť tisíckrát tím jedním krajem jeli,
kdo uvítal je, lid stál nevesel.
I slezli v stínu, napojili koně,
pak srdce svoje vezli někam dále...
Lid neveselý, rukou oči cloně,
mrak vyprovázel za rejthary krále.