V zlomocném tichu vítr jen
se lehce protáh’ vraty,
však nikdo jiný nevyšel
a nezřel ještě z chaty.
Jen sady, hluché jako smrt,
čpí vůní střemch a bezů
a v chlévě hne se malátně
trup volů na řetězu.
A ze sadů jde alej v noc
jak truchlá černá šerpa,
a sen je studně ohromná,
již život nevyčerpá...