Své stany opusťte, juž v křovích oči svítí,
stráž klímá na kopí, jsouc otupena hřměním,
a juž jde vlkodlak, jenž vaše stáda cítí,
jde vaše chůvy zneužít a mrhat vaším jměním.
Své knapy vzbuďte, bděte do svítání,
pečlivě skryjte oharků svých čoud,
jde vytí táhlé ode stráně k stráni,
dál v kalnou noc... Dnes může přitrhnout,
neb na obchůzce hlídka našla stopy
na rašelinách nebezpečných hnízd,
teď dříme znavena však dřevem svého kopí
jak připoutána k pokutě svých míst.
Pak: ošetřujte rodičky, taj každý svoje plány,
radš přástvy klamné doma vypravuj,
neb může přijít se lhostejné strany...
Průvodu nežádám... Dál bůh vás opatruj!