Slz oči nevidí, sten uši neslyší
a tělo necítí svých rozpučelých ran,
hrob krytý břečtanem je zavřen v hašiši
a vichru života strom snění nevydán.
Je srdce v bezvládí a rozum v područí,
když smilství omamné se rozžehuje v běl,
jsi slastně obnažen ve vlhké náruči,
vše jaksi bez příčin, jimž duch by rozuměl.
Jak skleník parnatý, v němž chorý květů růst,
jenž zrůdně zahoří, však zraku neztiší,
tak marné tu je rozchlípení úst –
jsou omočena pouze v hašiši.