Vše po klekání sesiví a svadne,
dušička klatá dále putuje,
ran dlouhých trochu se zvonice padne
a černá žába žábu celuje.
A měsíc nejde, měsíc dlouho váhá,
ve třtinách želí hnízdo kačeří,
močálem mrtvým stříbrná jde dráha,
jako když v bázni prutem udeří.
A korun dóm své rozptyluje rysy
a chechtot v něm jak snítky ševelí,
stín vyzáblý tich na pahýlu visí...
Noc počala před svatou nedělí...