Buď vůle tvá! My vzpomínali, Mistře,
když červánky se rděly, na řeč tvou,
krev přischlou u srdce a hlavu na tornistře,
ach, na tornistře hlavu ubohou!
Tu pořád výš se červánky ty rděly,
jak země krev by říhla rtoma ven...
Ti táhli pryč i s prapory a děly
a v dálce sláblo hřmění na buben.
A my jsme potom osaměli zcela...
Buď vůle tvá, tvá přijďte nebesa!
Noc rozsáhlá stín zvířat přinášela
a temné vytí vzešlo u lesa...