Co hlubšího než noc, v níž světy tonou?
Má význam příprav skrytých za oponou,
jich smutný pel
a síla smrti na dosah je blízká,
ni jedna hvězda černem nezablýská,
bys víru měl.
A kdo je věrnější nad stálost všechněch věcí?
Byťs vrahem byl, tě nezneuctí přeci,
tvůj pije dech
a přede trůnem za syna tě vydá,
kde šílenství tvé vážně zodpovídá.
Je matka všech.
Je matka všech. I šílených, již třeští,
jim uvolňuje prsa od neštěstí
a hasí pal.
Ó matko, matko, kam má cesta vede,
když nikde žádný ve tmách světlo bledé
mi nerozžal?!