Než dopijeme k ránu,
i srdce dobolí,
bůh silný řád náš splatí,
ať činí cokoli.
Chřest každé duté láhve
co zvuku nadělá!
Ó, dobrotivý Jahvé,
jak krásná kapela!
Zde v bílém prostěradle
spí srdcejemná cnost
a její rty jsou svadlé,
je samá kůže, kost.
Ji pokropíme vínem:
lež, holka, vesele!
Jsi už tím mouřenínem,
jenž zbyl se účele.
Však píti neustanem,
až jitro zasvítá,
než projdou bolu chřtánem
slz věčná koryta!!