Nám bádání a věda
dost ukojení nedá
a v pochyb směsici
náš staví život, žitý
bez prudké intensity,
na roveň opici.
Však každý člověk nemá
rys joviální z Brehma
a v hněvu myslí si:
jak nejapny a lhavy,
plod výstřednické hlavy,
jsou tyto praemissy!
V té theorii není
pro organické dění
dost úzkostlivých vah.
Ne kostra, stavba vnější,
však hlubší, niternější
je k opicím náš vztah.
Ne shodnost kostí lichá,
nás sbližuje jen psycha
a co s ní spojeno,
my v kumštu, ba což více,
ve vnitřní politice
jsme jedno plemeno.
I v sociální práci.
Ať, může-li kdo, zvrací
můj názor laický.
Tu jiné pravdy není,
ve všem znak opičení
nám vpálen navždycky.